Oppidum Závist

     Tak na toto místo jsme plánovali cestu už loni, ale nějak to nevyšlo. Musím podotknout, že brzké jaro bylo pro nás jednou z hlavních podmínek. Chtěli jsme si vychutnat pohled na celkovou scenérii oppida ještě než jej zastíní listí stromů a nebude nic vidět.
     Kola jsme nechali doma a vyrazili do Zbraslavy autem. Příhodné parkoviště je hned u vlakového nádraží Zbraslav, kde si ale člověk musí dát při vystupování z auta pozor na projíždějící sváteční cyklisty z Prahy a klátící se "kolečkobruslaře". Odtud jsme už vyrazili pěšky po žluté značce č směrem k vyhlídce Altán a na vrchol hradiště Závist. Zde po nastudování naučných panelů a zevrubné prohlídce zasypaných vykopávek, jsme pokračovali dále po žluté č až k bráně A. Zde jsme změnily barvu a po modré č se úbočím vrátili zpět na parkoviště. Cestou jsme minuli mini ZOO s několika středoevropskými zvířaty a několik rodin východoevropských cizinců (CCCP), připravujících piknik pod širým nebem v prostorách národní kulturní památky.
     Na druhou část oppida nám mnoho času nezbývalo a proto jsme se přesunuli i s autem do obce Točná a odtud pěšky po žluté značce č na Šanci. Vyhlídka odtud byla úchvatná a tak jsme se chvilku pozdrželi a udělali pár záběrů. Na závěr jsme si dali ve vsi klobásu a pivčo, na ty naše předky Kelty.

     Hluboký Břežanský důl odděluje severní část bývalého keltského oppida Závist (název podle osady na úpatí) na dvě části, severní Šanci a jižní Hradiště (391 m.n.m.), kde ležela centrální část oppida. Na západní straně uzavíra přibližně trojúhelníkovou výšinnou polohu bývalého oppida údolí Vltavy. Vrchol Hradiště leží ve významné geografické poloze u jižního okraje Pražské kotliny a v blízkosti někdejšího soutoku Berounky s Vltavou.

(Břežanské údolí, v pozadí Zbraslav)

     Okolí soutoku bylo již od pravěku křižovatkou dálkových cest a na Vltavě zde byl důležitý brod. Jak dokládají výsledky archeologických výzkumů z let 1963 - 1989, stáli u počátku prastaré sídelní tradice na vrchu Hradiště, dávno před vznikem oppida, asi idé pozdní doby kamenné (eneolitu) - kultury nálevkovitých pohárů (3.tisíciletí př.n.l.) a získány byly i nálezy kultury řivnáčské.

(na vyhlídce U Altánu)

     Opevnění na vrchu Hradiště je zatím doloženo bezpečně až ve střední době bronzové (pol. 2.tisíciletí př.n.l.) - mohylová kultura. Stopy intenzivního osídlení patří období existence opevněného hradiště z mladší doby bronzové (knovízská kultura). Významnou etapu představuje vznik rozsáhlého hradiště - mocenského centra a kultovního areálu v pozdní době halštatské a časné době laténské (2.pol 6.stol. - 1.čtvrtina 4.stol. př.n.l.). Z časného laténu jsou na ploše mohutně opevněného okrsku v nejvyšším bodě hradiště jedinečné kamenné sokly - patrně báze nedochovaných dřevěných kultovních staveb.

(současný stav oblasti sedla na vrchu Hradiště)

     Na místě zaniklých starších sídlišť a na troskách časně laténského opevnění bylo na Hradišti založeno kolem 175 př.n.l. opevněné spravní a hospodářské centrum - nejstarší a největší známé kelstké oppidum v Čechách. Archeologický výzkum doložil pět následných fází opevnění, dřevěnou vnitřní zástavbu dvorců s hospodářskými a výrobními objekty. Z řemesel bylo doloženo např. kovářství a mincovnictví, nález kamenné plastiky lidské hlavy a dalších fragmentů kamenných skulptur naznačují existenci kultovního okrsku.

(současný stav oblasti podhradí na vrchu Hradiště)

(současný stav oblasti předhradí na vrchu Hradiště)

     V konečné fázi existence (2.čtvrtina 1.st. př.n.l.) bylo oppidum rozšířeno o vrch Šance. Obvod oppida vymezuje na Šanci na západní, severní i východní straně velmi dobře dochovaný mohutný sypaný val, který v ohrožených, přístupnějších územích doplňuje ještě hluboký a uměle vyhloubený příkop. Jižní strana Šance, ale zůstala neopevněna. Mohutné sypané valy sestupovaly po svahu Hradiště až do Břežanského dolu, který původně přahrazovaly a sahaly až na úpatí skal Šance. Vzniklo tak souvislé obvodové opevnění, které uzavíralo plochu 118 ha. K zániku oppida došlo zřejmě v důsledků válečných událostí po pol. 1.stol př.n.l. Celé území zaniklého keltského oppida na vrchu Hradiště a Šance je od roku 1989 chráněno jako národní kulturní památka Závist.

(současný stav bývalé vstupní brány do Šance)

(současný stav hradeb na vrchu Šance)

(Šance)

Akropole

Doba bronzová - Plošina akropole byla dokončena do dnešní podoby patrně v závěru časné doby laténské (80. až 90. léta 4.st. př.n.l.). O dějinách a vývoji vlastní stavby, ale také o tom co zde stálo dávno předtím, než byla zahájena, o zákonitostech a vztazích mezi jednotlivými terénními úpravami, změnami a stavebními aktivitami nás poučuje metoda zvaná stratigrafie. Vertikální stratigrafie sleduje vzájemné vztahy archeologických vrstev, tedy vrstev vytvořených činností lidí. Je založena na principu že vrchní vrstva je nejmladší a poslední - spodní vrstva nad přirozeným terénem je nejstarší. To znamená, že všechny zásahy do povrchu akropole, po jejím dokončení v časném laténu, jsou mladší a náleží převážně období vzniku a průběhu trvání oppida v pozdním laténu. Jiné povrchové zásahy vzniklé ještě později, ale také blíže k dnešku, náleží některým časovým úsekům doby římské a stěhování národů. Některé objekty byly vyhloubeny během zdejšího slovanského osídlení a další až v průběhu středověku a novověku. Rozsáhlá časně laténská úprava tak skryla a zakonzervovala všechny starší stavební aktivity na vrcholové části. Zároveň porušila řadu starších terénů v ploše hradiště. Do vyrovnávacích komor, planýrek a násypů se tak druhotným přemístněním dostaly zlomky keramiky a dalšího inventáře starších časových období.

(jaro na akropoly na vrchu Hradiště)

Pozdní halštat - Doba halštatská je plynulým pokračováním předchozího vývoje, kde již plyně probíhala změna uvnitř tehdejší společnosti. Z archeologického hlediska se nejdříve odlišnosti projevily v ukládání zemřelých do hrobu. Je doložena velká rozdílnost ve výbavě pohřbů a také ve způsobu zacházení se zemřelým. Výrazné skupině zemřelých byla postavena dřevěná pohřební komora vybavená mnoha potřebami, někdy včetně vozu. Zesnulí byli ozdobeni osobními předměty a očekávali setkání s bohy. S množstvím známých hrobů, především staršího halštatského období a podle nich vytvořeného či předpokládaného obrazu vnitřní diferenciace společnosti, poměrně výrazně kontrastují dosud známé projevy spojené s každodenním životem. Pro nejstarší období je dosud známo poměrně málo sídelních projevů výrazně se odlišujících od předchozích sídelních kultur. Teprve postupem času se na našem území postupně zvýrazňuje individuální soukromé vlastnictví, projevující se v pozůstatcích samotných ohrazených či opevněných dvorců. Dalším vývojem se řada dvorců mění v menší rodinná nebo rodová hradiště. Některá nabývají se vzrůstem dálkových obchodních aktivit stále většího významu. Dochází ke stavební činnosti vyvolané nutností reagovat na změny. Rozšiřuje se plocha chráněná opevněním. Mění se vnitřní uspořádání zástavby, vymezují se zvláštní areály pro tehdejší nobilitu. Stranou událostí probíhajících v širokém pásmu severně od Alp od Francie do Podunají, nezůstal ani prostor Čech. Bouřlivým a téměř stálým stavebním ruchem procházel také prostor na vrcholové partii Hradiště. Podle dosavadních výsledků výzkumů se začalo kolem poloniny 6.st. př.n.l. stavět na jeho akropoli. Již od samého počátku se zde vytvářely stavby, mající dominantní polohu v celém opevněném prostoru. Stavební činnost ustala téměř až zhruba po 150 letech.

(Akropole)

Časný latén - Celá situace se opět změnila v průběhu časné doby laténské (480 - 380 př.n.l.). Starší úroveň uvnitř zkoumané plochy areálu, představuje situace zachycená ve vrcholové partii, kde byly vypreparovány řady mohutných jam vylámaných do přesmyku skály vystupující v těchto místech téměř k povrchu. Sloužily jako lůžka pro sloupy tvořící nosný systém víceprostorové stavby. Východně, severně a jižně byl ve vzdálenosti 5 - 15 metrů vyhlouben žlab dávaný do souvislosti s touto stavbou a původně patrně sloužící pro zapuštění svislých dřevěných prvků palisády nebo plotu. V následujícím období byl tento areál na západní straně porušen při lámání příkopu, který vymezuje nově založený areál vůči ostatním využitelným plochám, rozkládajícím se východně, západně a severně od něj. Spolu s hradbou tvořil opevnění areálu. Výzkum prokázal, že na západní straně byl vylámán přes vrchol přesmyku a dosahoval při okraji šířky až 13,5 metrů. U téměř plochého dna v hloubce okolo 4 metrů dosahoval místy šíře 6 metrů. Později byl zasypán v rámci závěrečných celoplošných úprav prostoru vrcholové partie.
     Pozdní latén - Pozdně laténské využívání akropole bylo zahájeno již v samých počátcích budování oppida (190 - 175 př.n.l.) na celé umělé a stabilizované plošině o rozměrech 110 x 75 metrů dokončené zhruba před dvěma sty lety (375 př.n.l.). Svými parametry a relativně snadným možnostem terénních úprav v druhotně přemístněných materiálech značné části plošiny, poskytovala širokou možnost rozvinutí pozdně laténské oppidální zástavby. V různých obměnách a proměnách trvala po celou dobu, až do opuštění datovaného mezi roky 50 - 20 př.n.l.
    

(mapa Závisti)