Co o sobě vlastně napsat, aby se to všechno vešlo na tuto stránku. A ani nevím jak a kde začít. Snad od začátku.
     Narodil jsem se (což je asi samozřejmé, jinak nevím kdo by psal tyto řádky) přesně na den 175 let po narození Josefa Resslera (vynálezce lodního šroubu). Pro ty kdo neví, kdy se tento pán narodil přihodím nápovědu. Jako dvouměsíční novorozeně jsem byl schován v kočárku ve sklepě u babičky a nad hlavami nám jezdily sovětské tanky. Kdybych měl o 10 let více, určitě by se mi to líbilo - tolik vojenské techniky a nadosah ruky. Později, když jsem dva roky bránil svobodu naší socialistické vlasti, jsem tank neviděl ani z rychlíku. Ale to jsem nějak odbočil.
     Jako malý jsem navštěvoval jesle, mateřskou školku a posléze I. základní školu v Milevsku. V tomto období jsem vztah k fotografování neměl vlastně žádný. Měli jsme doma fotoaparát Ljubitel (někde by se možná ještě na půdě objevil), občas mi bylo dovoleno zmáčknout spoušť, ale raději jsem si jako kluk hrál na vesnici u babičky a jezdil na kole. Po nástupu na studia na střední školu se můj pohled na fotografii změnil, více a více mne začaly zajímat humanitní vědy, hlavně historie. Bavilo mne navštěvovat památky a rád jsem si i udělal fotku. A zjistil, že to není vůbec jednoduché. Jako dárek jsem po čase dostal fotoaparát Smena (už ani nevím v kterém roce) a těšil se na focení moji oblíbené historie. Vše ale přerušila "vojna" a 690 dní jsem měl od focení pohov.
     Po návratu bylo vše jinak, Havel byl prezidentem, bylo možno svobodně vycestovat a já se seznámil s budoucí manželkou. Život šel dál, narodila se dcera a já během tohoto období fotil rodinu na automat. Až v roce 1996 jsem díky sousedovi fotografovi konečně fotograficky procitnul a zakoupil moji první zrcadlovku. A tehdy všechno začalo a já fotil a fotil, všechno a všude. Ale postupem let nastával pomalý útlum, nebyl jsem spokojen s výsledky. Fotolaboratoře poničily skoro všechny negativy a fotky neměly mou požadovanou kvalitu. Tak nastal nutný další krok, zakoupení digitální zrcadlovky a lepšího fotografického vybavení. Už mi chyběl jen kamarád do nepohody a já přemluvil Martina aby se vrátil k focení a seznámil se s Petrem. A to už jsme v současnosti. Nevím jestli se Vám moje fotky budou líbit, jsem samouk a metoda pokus-omyl byla jedinou moji knihou o fotografování. Proto buďte k mým snímkům tolerantní.