Kolem Krásné Hory
START : 25.7.2007
- Krásná Hora n/Vltavou (parking) 
- Bražná
- Brzina
(odtud po silnici do Skrýšova)
- Skrýšov 
- Svatý Jan
- Smrčí
- Plešiště
- po silnici do vsi Vletice
- po silnici zpět do Krásné Hory : CÍL
KRÁSNÁ HORA
Krásná Hora byla založena na planině pod vrchem Strážník (522 m n.m.), který býval důležitým strážním
místem na župní hranici (od 10. století velké župy kamýcké). Název města je odvozen od původní činnosti, dolování
antimonu a zlata (červená krásná ruda - hora v původní slovanštině důl). Přídomek "nad Vltavou" byl zaveden v roce 1907,
aby byla vyloučena záměna s dvěma dalšími stejně nazývanými obcemi v Čechách.
Přesné datum založení obce není známo, je však známo, že již počátkem 14.století se u Krásné Hory dolovalo zlato, z něhož
král Jan Lucemburský dal razit zlaté mince. Osada však byla asi již dříve - asi koncem 13.století, kdy se zde těžilo zlato
rýžováním. Doly u Krásné Hory a u Pomuk (nynějších Podmok) náležely České koruně a Krásná Hora je za krále Jana
Lucemburského připomínána mezi horními městy v Čechách. Město získalo řadu privilégií, které potvrdili další panovníci:
Karel IV. (1351), Jiří z Poděbrad (1456), král Vladislav (1479) a posléze Ferdinand I. (1538).
Od poloviny 16. století nastaly pro Krásnou Horu důležité změny, které byly i počátkem postupného úpadku města. Od roku
1554 přestává být Krásná Hora královským městem, krásnohorští ztrácí vzácné výsady a práva a stávají se poddanými robotníky.
Roku 1562 prodal Ferdinand I. zdejší doly Kryštofovi Silberovi, což mělo za následek úpadek dolů, zchudnutí města a celkový
úpadek dovršila 30.letá válka. Krásná Hora měla pak celou řadu vlastníků.
Dolování ve 30.leté válce zcela zaniklo. Teprve na začátku 18.století se zahajují pokusy o nové dolování a to mezi roky
1700 až 1712. V roce 1839 byla založena šachta Václavka (v blízkosti Milešova), roku 1859 šachta Anna, v blízkosti šachty
Václavka. V roce 1867 byl objeven zlatonosný kyz na vrchu Strážníku. Prvním významnějším podnikatelem v těžební činnosti
byl Josef Vang z Kňovic, který koupil šachty Václavku a Annu a založil důl Kateřinu severozápadně od Krásné Hory v Jamném.
V roce 1871 byl nucen Vang všechny doly prodat Emanu Kittlovi z Prahy (otec Emy Destinové), který založil šachtu Jindřišku
u Proudkovic (hloubka 285 m), Marii západně od Krásné Hory (hloubka 156 m), důl zvaný "Nová šachta" 700 m od dolu Marie (
150 m), důl Otto v samotné Krásné Hoře (134 m) a nejposledněji roku 1900 byl založen důl Puš asi 500 m východně od Krásné
Hory. U dolů Jindřiška a Marie byly vybudovány úpravny rudy.
Až do roku 1884 se těžil v okolí Krásné Hory pouze antimon, potom i zlato. Největšího rozkvětu dosáhly doly roku 1881,
kdy zde bylo zaměstnáno 700 horníků a měsíčně se těžilo 1200 centů antimonu, 24 kg amalgamu a rýžovaného zlata, 25 centů
kyzu, jenž obsahoval v každém centu 150 gramů zlata.
Charakteristickou siluetu Krásné Hory vytváří radnice s radniční věží a kostel sv.Mikuláše. Vznik kostela není přesně znám,
pravděpodobně byl založen některým z opatů bílého řádu premonstránského v klášteře milevském, kterým Václav II. postoupil
roku 1285 patronátní právo v Kamýku i v Krásné Hoře. Kostel zde stál již před rokem 1350, kdy se připomíná mezi farními
kostely v děkanátu vltavském. Z městských památek je nutno připomenout opis privilegie krále Jana Lucemburského a vzácné
originály listů Karla IV. z 11.ledna 1351, krále Jiřího z Poděbrad z 10.prosince 1456, krále Vladislava z roku 1479,
krále Ferdinanda I. z roku 1538, privilegia císařovny Marie Terezie z roku 1744, císaře Josefa II. (1797) k odbývání
výročních trhů. Listiny jsou uloženy v okresním archivu v Příbrami. Od roku 1789 má město obecní kroniku.
BRAŽNÁ
Osada Bražná se počítá k nejstarším osadám na Sedlčansku. Její jméno označuje místo, na kterém
doudlebští strážci vařili jakési pivo, zvané "braga". Ve staré literatuře bývá osada pojmenována Brazen.
V 1. polovině 14. století je připomínána jako majetek Elišky Přemyslovny, manželky krále Jana Lucemburského. Když Eliška
postoupila Krásnou Horu, kde byly zlaté doly, havířům a měšťanům krásnohorským, dala jim také Bražnou. Král Jan tento akt
potvrdil 11. ledna 1341 v Praze. V roce 2001 tedy od tohoto zápisu uplynulo 660 let. V roce 1351 potvrdil Karel IV., že
dvůr Bražná bude po všechny časy patřit Krásné Hoře. Od roku 1576 patřily Krásná Hora i Bražná k Vysokému Chlumci až do
zrušení roboty. Protože se ve všech dokumentech hovoří jen o dvoře, zdá se, že na místě dnešní vesnice stál velký dvůr,
k němuž patřila pole, ale i lesy a louky, býval tu ovčín i pivovar. Dvůr zanikl patrně ve 2. polovině 18. století, kdy se
chlumecké panství vlivem špatného hospodaření zadlužilo a některé dvory byly rozprodány. Tak vznikla ves s menšími i
většími hospodářstvími.
BRZINA
Leží v nadmořské výšce 329 m n. m. u potoka stejného jména. Antonín Profous v knize "Místní jména v Čechách"
se zmiňuje, že jméno osady je doloženo v roce 1352, tedy před 650 lety. V Brzině býval odedávna zájezdní hostinec (někdejší
knížecí), trafika, kolář, kovář, mlynář a hokynář.
Asi půl kilometru severozápadně od Brziny je Chadimův mlýn a asi 2 km západně dvůr Radobyl. Ten je zbytkem
vsi se jménem Radobyly nebo Radobyle. Název je prastarý a zřejmě připomíná doby pohanské, jako vrch Radobylka západně ode
dvora ve výšce 406 m n. m. Ves zanikla patrně ve třicetileté válce Opuštěné pozemky byly sloučeny v poplužní dvůr a ten
patřil od roku 1623 k chlumeckému panství.
Některá pole na Radobyle patřívala již od 13. století ke kamýckému manství. Jeden z majitelů - Václav Milota Hrušovský z
Hrušova, pán na Skrýšově a Vyšatolech - založil na vrchu Radobylu za moru v roce 1680 židovský hřbitov. O jeho založení
se zachovala ozdobně psaná listina na pergamenu.
SKRÝŠOV
Je rozložen v údolí pod Svatým Janem, asi 1 km severozápadně od Jedle. Osada dostala jméno od zakladatele
Skryše (Skryšův dvůr, staročesky Skryšuov). Původně zde byl pouze statek, který ve 2. polovině 16. století patřil
Jindřichovi Sádlovi z Vražného. Od něho koupil Skrýšov v roce 1592 Jakub Krčín z Jelčan na Sedlčanech a Křepenicích,
ale nezdržoval se zde. V roce 1614 získal statek Zdeněk Malovec z Chýnova a Vimperka. V té době zde zřejmě byla postavena
tvrz. V první polovině 18. století byla tvrz přestavěna na zámek, který se dostal roku 1805 do majetku Lobkoviczů na
Chlumci. Když byla v letech 1923 - 1926 prováděna pozemková reforma, byl skrýšovský velkostatek rozparcelován na díly a
rozdělen mezi chudší zemědělce
Zámek je jednopatrová, barokní budova. Zajímavý je vchod. Nad obloukovitým a bohatou římskou zdobeným klenutím je pěkná
kartuše s dvojím znakem uprostřed. Svršek kartuše je zakryt mušlí a její obě strany jsou ozdobeny rohy hojnosti, naplněnými
a stylizovanými lupeny. Nad kartuší je okno a nad ním ozdobně zprohýbaná římsa.
SVATÝ JAN
Svatý Jan počátkem 18. století ještě neexistoval. Patří tedy k nejmladším osadám na Sedlčansku. Na vršku
nad Jedlí a Skrýšovem bývala studánka - prý se zázračnou vodou. Za ní putovali lidé v procesích i jednotlivě, aby si u
obrázku, který byl pověšen u studánky, v modlitbě vyprosili zdraví.
Majitel Skrýšova - Adam Ignác Mladota ze Solopisk - vystavěl kolem roku 1705 u studánky kapli ke cti Čtrnácti svatých
Pomocníků a sv. Jana Nepomuckého. Opodál kaple stálo jediné stavení - hájovna a kolem se rozkládaly lesy.
V letech 1760 - 1764 nechal postavit další majitel Skrýšova - baron Norbert Kfelíř ze Zakšova, nejvyšší lesmistr knížete
Schwarzenberga, na místě kaple kostel svatého Jana Nepomuckého. Kostel je zajímavá, prostorná barokní stavba zvláštního
tvaru. Baron Kfelíř získal pro kostel části ostatků svatého Jana a dal je zasadit do stříbrného a pozlaceného relikviáře.
U kostela bylo vystavěno obydlí pro kaplana a to byl počátek osady. Ta dostala jméno podle kostela. Aby se lišila od osad
stejného jména, říkalo se tomuto Svatému Janu "nad Skrýšovem". Prvním knězem byl zámecký kaplan F. Engelthaler, po něm Jan
Filip, za něhož bylo při kostele zřízeno svatojanské bratrstvo. Bratrstvo stihl osud všech tehdejších náboženských spolků
- bylo císařem Josefem II. v roce 1785 zrušeno. Až do tohoto roku se tu konávaly slavnostní pouti, trvající od 16. května
po dobu 8 dní.
Svatý Jan nad Skrýšovem měl od roku 1901 obecní knihovnu, v roce 1904 zde byla založena poštovna, v roce 1907 přeměněná
v poštovní úřad, a Kampeličku, zřízenou v roce 1906. V roce 1923 byla založena obecní kronika. Na jižním okraji osady
byla postavena škola, která dnes slouží jako Ústav sociální péče.
PLEŠIŠTĚ
Středověká tvrz Plešiště na Sedlčansku sice není veřejnosti přístupná, ale jedná se o objekt natolik elegantní, že i
pouhý pohled na něj bude schopen nejednoho milovníka památek, ba i řadového turistu plně uspokojit. A to tím spíše, že
okolní polozapomenutý kout české země je jako stvořený k vycházkám.
O vzniku tvrze Plešiště, jejíž podoba ukazuje na středověký původ, písemné prameny mlčí. První zmínka o vsi pochází z
roku 1336, kdy ji její majitel Jordán z Jíckovic prodal milevskému klášteru. Za husitských válek přešla obec do držení
města Tábora, jemuž náležela až do konfiskace táborského panství po porážce odboje proti Ferdinandovi I. v roce 1547. P
oté - roku 1550 - koupil část Plešiště Ladislav z Lobkovic na Vysokém Chlumci; druhá část připadla ke Zvíkovu. Počátkem
17. století vlastnil Plešiště Zikmund Hložek ze Žampachu; obec tehdy náležela ke Skoupému. Zikmundu Hložkovi byl majetek
po porážce stavovského povstání roku 1623 zkonfiskován. Plešiště opět připadlo Lobkovicům, kteří je připojili k Vysokému
Chlumci. Tvrz se dostala do poddanských rukou a byla upravena na sýpku. Dnes je objekt tvrze v soukromém vlastnictví a
slouží jako součást obytného provozu usedlosti čp 1.
Ústředním objektem tvrze Plešiště je věžovité stavení čtvercového půdorysu o straně 8,7 m. Dvoupatrová budova vystavěná
z lomového kamene a dnes čerstvě omítnutá má nároží z tesaných kvádrů. Tvrz byla obehnána příkopem a valem, jejichž
pozůstatky jsou dodnes dobře patrné na severní a západní straně.
Krásná Hora byla založena na planině pod vrchem Strážník (522 m n.m.), který býval důležitým strážním místem na župní hranici (od 10. století velké župy kamýcké). Název města je odvozen od původní činnosti, dolování antimonu a zlata (červená krásná ruda - hora v původní slovanštině důl). Přídomek "nad Vltavou" byl zaveden v roce 1907, aby byla vyloučena záměna s dvěma dalšími stejně nazývanými obcemi v Čechách. Přesné datum založení obce není známo, je však známo, že již počátkem 14.století se u Krásné Hory dolovalo zlato, z něhož král Jan Lucemburský dal razit zlaté mince. Osada však byla asi již dříve - asi koncem 13.století, kdy se zde těžilo zlato rýžováním. Doly u Krásné Hory a u Pomuk (nynějších Podmok) náležely České koruně a Krásná Hora je za krále Jana Lucemburského připomínána mezi horními městy v Čechách. Město získalo řadu privilégií, které potvrdili další panovníci: Karel IV. (1351), Jiří z Poděbrad (1456), král Vladislav (1479) a posléze Ferdinand I. (1538). Od poloviny 16. století nastaly pro Krásnou Horu důležité změny, které byly i počátkem postupného úpadku města. Od roku 1554 přestává být Krásná Hora královským městem, krásnohorští ztrácí vzácné výsady a práva a stávají se poddanými robotníky. Roku 1562 prodal Ferdinand I. zdejší doly Kryštofovi Silberovi, což mělo za následek úpadek dolů, zchudnutí města a celkový úpadek dovršila 30.letá válka. Krásná Hora měla pak celou řadu vlastníků. Dolování ve 30.leté válce zcela zaniklo. Teprve na začátku 18.století se zahajují pokusy o nové dolování a to mezi roky 1700 až 1712. V roce 1839 byla založena šachta Václavka (v blízkosti Milešova), roku 1859 šachta Anna, v blízkosti šachty Václavka. V roce 1867 byl objeven zlatonosný kyz na vrchu Strážníku. Prvním významnějším podnikatelem v těžební činnosti byl Josef Vang z Kňovic, který koupil šachty Václavku a Annu a založil důl Kateřinu severozápadně od Krásné Hory v Jamném. V roce 1871 byl nucen Vang všechny doly prodat Emanu Kittlovi z Prahy (otec Emy Destinové), který založil šachtu Jindřišku u Proudkovic (hloubka 285 m), Marii západně od Krásné Hory (hloubka 156 m), důl zvaný "Nová šachta" 700 m od dolu Marie ( 150 m), důl Otto v samotné Krásné Hoře (134 m) a nejposledněji roku 1900 byl založen důl Puš asi 500 m východně od Krásné Hory. U dolů Jindřiška a Marie byly vybudovány úpravny rudy. Až do roku 1884 se těžil v okolí Krásné Hory pouze antimon, potom i zlato. Největšího rozkvětu dosáhly doly roku 1881, kdy zde bylo zaměstnáno 700 horníků a měsíčně se těžilo 1200 centů antimonu, 24 kg amalgamu a rýžovaného zlata, 25 centů kyzu, jenž obsahoval v každém centu 150 gramů zlata. Charakteristickou siluetu Krásné Hory vytváří radnice s radniční věží a kostel sv.Mikuláše. Vznik kostela není přesně znám, pravděpodobně byl založen některým z opatů bílého řádu premonstránského v klášteře milevském, kterým Václav II. postoupil roku 1285 patronátní právo v Kamýku i v Krásné Hoře. Kostel zde stál již před rokem 1350, kdy se připomíná mezi farními kostely v děkanátu vltavském. Z městských památek je nutno připomenout opis privilegie krále Jana Lucemburského a vzácné originály listů Karla IV. z 11.ledna 1351, krále Jiřího z Poděbrad z 10.prosince 1456, krále Vladislava z roku 1479, krále Ferdinanda I. z roku 1538, privilegia císařovny Marie Terezie z roku 1744, císaře Josefa II. (1797) k odbývání výročních trhů. Listiny jsou uloženy v okresním archivu v Příbrami. Od roku 1789 má město obecní kroniku.
Osada Bražná se počítá k nejstarším osadám na Sedlčansku. Její jméno označuje místo, na kterém
doudlebští strážci vařili jakési pivo, zvané "braga". Ve staré literatuře bývá osada pojmenována Brazen.
V 1. polovině 14. století je připomínána jako majetek Elišky Přemyslovny, manželky krále Jana Lucemburského. Když Eliška
postoupila Krásnou Horu, kde byly zlaté doly, havířům a měšťanům krásnohorským, dala jim také Bražnou. Král Jan tento akt
potvrdil 11. ledna 1341 v Praze. V roce 2001 tedy od tohoto zápisu uplynulo 660 let. V roce 1351 potvrdil Karel IV., že
dvůr Bražná bude po všechny časy patřit Krásné Hoře. Od roku 1576 patřily Krásná Hora i Bražná k Vysokému Chlumci až do
zrušení roboty. Protože se ve všech dokumentech hovoří jen o dvoře, zdá se, že na místě dnešní vesnice stál velký dvůr,
k němuž patřila pole, ale i lesy a louky, býval tu ovčín i pivovar. Dvůr zanikl patrně ve 2. polovině 18. století, kdy se
chlumecké panství vlivem špatného hospodaření zadlužilo a některé dvory byly rozprodány. Tak vznikla ves s menšími i
většími hospodářstvími.
Leží v nadmořské výšce 329 m n. m. u potoka stejného jména. Antonín Profous v knize "Místní jména v Čechách" se zmiňuje, že jméno osady je doloženo v roce 1352, tedy před 650 lety. V Brzině býval odedávna zájezdní hostinec (někdejší knížecí), trafika, kolář, kovář, mlynář a hokynář. Asi půl kilometru severozápadně od Brziny je Chadimův mlýn a asi 2 km západně dvůr Radobyl. Ten je zbytkem vsi se jménem Radobyly nebo Radobyle. Název je prastarý a zřejmě připomíná doby pohanské, jako vrch Radobylka západně ode dvora ve výšce 406 m n. m. Ves zanikla patrně ve třicetileté válce Opuštěné pozemky byly sloučeny v poplužní dvůr a ten patřil od roku 1623 k chlumeckému panství. Některá pole na Radobyle patřívala již od 13. století ke kamýckému manství. Jeden z majitelů - Václav Milota Hrušovský z Hrušova, pán na Skrýšově a Vyšatolech - založil na vrchu Radobylu za moru v roce 1680 židovský hřbitov. O jeho založení se zachovala ozdobně psaná listina na pergamenu.
Je rozložen v údolí pod Svatým Janem, asi 1 km severozápadně od Jedle. Osada dostala jméno od zakladatele
Skryše (Skryšův dvůr, staročesky Skryšuov). Původně zde byl pouze statek, který ve 2. polovině 16. století patřil
Jindřichovi Sádlovi z Vražného. Od něho koupil Skrýšov v roce 1592 Jakub Krčín z Jelčan na Sedlčanech a Křepenicích,
ale nezdržoval se zde. V roce 1614 získal statek Zdeněk Malovec z Chýnova a Vimperka. V té době zde zřejmě byla postavena
tvrz. V první polovině 18. století byla tvrz přestavěna na zámek, který se dostal roku 1805 do majetku Lobkoviczů na
Chlumci. Když byla v letech 1923 - 1926 prováděna pozemková reforma, byl skrýšovský velkostatek rozparcelován na díly a
rozdělen mezi chudší zemědělce
Zámek je jednopatrová, barokní budova. Zajímavý je vchod. Nad obloukovitým a bohatou římskou zdobeným klenutím je pěkná
kartuše s dvojím znakem uprostřed. Svršek kartuše je zakryt mušlí a její obě strany jsou ozdobeny rohy hojnosti, naplněnými
a stylizovanými lupeny. Nad kartuší je okno a nad ním ozdobně zprohýbaná římsa.
Středověká tvrz Plešiště na Sedlčansku sice není veřejnosti přístupná, ale jedná se o objekt natolik elegantní, že i
pouhý pohled na něj bude schopen nejednoho milovníka památek, ba i řadového turistu plně uspokojit. A to tím spíše, že
okolní polozapomenutý kout české země je jako stvořený k vycházkám.
O vzniku tvrze Plešiště, jejíž podoba ukazuje na středověký původ, písemné prameny mlčí. První zmínka o vsi pochází z
roku 1336, kdy ji její majitel Jordán z Jíckovic prodal milevskému klášteru. Za husitských válek přešla obec do držení
města Tábora, jemuž náležela až do konfiskace táborského panství po porážce odboje proti Ferdinandovi I. v roce 1547. P
oté - roku 1550 - koupil část Plešiště Ladislav z Lobkovic na Vysokém Chlumci; druhá část připadla ke Zvíkovu. Počátkem
17. století vlastnil Plešiště Zikmund Hložek ze Žampachu; obec tehdy náležela ke Skoupému. Zikmundu Hložkovi byl majetek
po porážce stavovského povstání roku 1623 zkonfiskován. Plešiště opět připadlo Lobkovicům, kteří je připojili k Vysokému
Chlumci. Tvrz se dostala do poddanských rukou a byla upravena na sýpku. Dnes je objekt tvrze v soukromém vlastnictví a
slouží jako součást obytného provozu usedlosti čp 1.
Ústředním objektem tvrze Plešiště je věžovité stavení čtvercového půdorysu o straně 8,7 m. Dvoupatrová budova vystavěná
z lomového kamene a dnes čerstvě omítnutá má nároží z tesaných kvádrů. Tvrz byla obehnána příkopem a valem, jejichž
pozůstatky jsou dodnes dobře patrné na severní a západní straně.